Náš hejtman vs. koronavirus: Projev Jiřího Běhounka na 58. schůzi Poslanecké sněmovny 16. září

• Velmi emotivní řeč vedl v polovině září na půdě Poslanecké sněmovny vysočinský hejtman Jiří Běhounek. 
• Nebral si totiž servítky, když hodnotil práci politiků v Praze na zabijáckém začátku druhé vlny pandemie koronaviru. 
• Skoro nic totiž nefunguje tak, jak má. Tím pádem bude za zdraví našich obyvatel opět bojovat osvědčený hejtman a lékař v jedné osobě. 

Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane předsedající, dámy a pánové, ministryně a ministře, kolegyně, kolegové, zaznělo tady mnohé a já se omezím na několik zcela konkrétních záležitostí. Nedělejme si iluze, je to plošná pandemie, která čeká asi celou Evropu. A bohužel poslední modelace, které jsou k dispozici nebo jsou mi známy, ve mně nevyvolávají dojem jako v panu ministrovi a jeho optimismus nesdílím.

Čísla nehovoří o tom, že je ta situace snadná. Já chci jenom upozornit na to, že je moc hezké říkat statisticky, kolik máme lůžek, kolik máme kapacit, kolik máme dejchaček, ale nikde jsem nezaslechl v žádném vystoupení, že s rostoucím počtem nakažených nám neporoste počet ošetřujícího personálu, lékařů, sester a všech, kdo jsou v sociálních službách. Hejtmani museli prokázat v prvním období ve velice složité době, a hovořím teď za ně, za všechny hejtmany, kdy s tím neměli žádné zkušenosti, že si musejí pomoci když tak hasiči a dalšími, protože stát nebyl schopen ani uvolnit některé síly. Postupně se to podařilo srovnat, ale myslíte-li si, že při 30 tisících nakažených dokážeme aktivovat půl armády, tak jste teda mimo. To bohužel ale nepřináší to, že ty stupně, které jsou připraveny, by měly být naprosto validně rozpracovány, co uděláme, když bude A, B, C. Jaké konkrétní kroky budeme řešit, které nemocnice restrukturalizujeme a co s tím všechno uděláme. To někdo musí řídit. V první části to řídil Ústřední krizový štáb a já bohužel musím aktivovat videokonferenci hejtmanů, pana ministra jsme si na ni pozvali a budeme muset řešit tyhle záležitosti asi vlastními silami s rozpracováním těchto kroků. Předpokládám, že i z Ministerstva zdravotnictví nějaké nápady zazní.

Teď jsem mluvil o zdravotnictví, ale upozorňuji, že úplně stejná situace je v sociálních službách, možná ještě horší, a ve školství. I tam bychom měli vědět, jaké kroky budeme činit a jak budeme k tomu přistupovat.

Hovoříte tady, že máme táhnout za jeden provaz a že to máme odpolitizovat, spolupracovat, koordinovat. Já musím položit otázku, jestli v České republice je to vůbec možné. A znovu zopakuji, že hejtmani, kteří to nakonec musejí odpracovat se svými kraji a svými kapacitami, to museli učinit, protože jim vůbec nic jiného nezbylo. Takže vyzývám pana ministra, aby v případě příprav nějakých kroků začal hovořit i o otázkách provozních dob, otázkách dalšího shromažďování, nákupních center, organizačních opatření v jednotlivých provozech tak, abychom nezastavili ekonomiku, v nemocnicích a sociálních službách. My jsme na to připraveni, a jsem zvědav, zda proklamace o společném táhnutí za jeden provaz a spolupráci budou naplněny.